Česká finanční poradenská a.s.
Vodařská 232/2
619 00 Brno - Horní Heršpice
IČ: 45274070

Založeno 1992

politické řešení zadluženosti obyvatel

 

S ohledem na veřejně vedenou diskusi o dalším vývoji Insolvenčního zákona, jeho novelizaci a obecně řešení problematiky zadluženosti obyvatel, je třeba konečně přijít s řešením, které razantně pomůže systému a na druhou stranu nebude měnit a rušit jeho fungující součásti.

Mám v této oblasti hluboké praktické zkušenosti snad ve všech sférách a ze všech stran této obecně nehezké stránky podnikání, mohl bych hodiny vyprávět veselé i opravdu nepříjemné historky z praxe a domnívám se, že můj skromný názor by mohl přispět k dalšímu formování politiky v této oblasti.

 

 

Nemá smysl zde řešit, jak dluhy vznikly ani výši úroků u některých pohledávek. To je na jinou a velice dlouhou diskusi. Věnujme se pouze existujícím dluhům a jejich řešení.

 

 

Minulost (nesmíme ji zapomínat)

V 90tých letech byly dluhy neuvěřitelný problém, vymožitelnost byla tragická a tento stav vedl k nepříjemným praktikám vymahačských firem, které si na neschopnosti státu zajistit právo a jeho vykonávání založily svůj byznys. Soudní výkon rozhodnutí byl kdysi vlastně jediný nástroj právního vymáhání a ten zoufale nefungoval.

 

Konkurz byl věc neznámá a ukončení činnosti firmy problém, zbavení se dluhů věc neřešitelná.

 

 

Současnost

Vymožitelnost pohledávek se díky instituci a činnosti soudních exekutorů zásadně zlepšila. I přes drobné přehmaty v počtu, které jsou naprosto zanedbatelné v poměru k počtu k provedeným exekucím, soudní exekutoři odvedli obrovskou práci. Pomohli mnoha věřitelům domoci se svého majetku (ano, pohledávka je majetek, na to nezapomínejme) a nastolili působení práva v této sféře podnikání i běžného života.

V průběhu let však „vyčistili“ ekonomické prostředí od jednorázových až náhodných dluhů/pohledávek a v současné době řeší v podstatě stále dokola notorické neplatiče, kteří mají exekucí celou řadu, je jim to úplně jedno a dluhy neřeší. Exekutor však musí úkony dále provádět, což vede k vysoké nákladnosti a malé efektivitě exekutorských úřadů.

 

Ve věci konkurzů se postupně našlo poměrně dobré zákonné i praktické řešení pro konkurzní řízení a definitivní vyřešení závazků právnických osob.

Ve věci konkurzů a oddlužení fyzických osob však platí zákonná konstrukce, která nedovoluje fyzickým osobám – podnikatelům se definitivně zbavit dluhů (dluh ukončeným konkurzem nezaniká) a na druhé straně v režimu oddlužení fyzických osob – občanů stát nedobrovolně razantně vyvlastňuje majetek věřitelů, tedy nechá zaniknout až 70% dluhů bez souhlasu věřitele.

 

 

Diskuse

Současná diskuse ohledně exekutorů se vede ve dvou oblastech – výše odměn a teritoriální zastoupení.

Pokud jde o odměny, jejich snižování je naprosto nemístné, a to s ohledem na výtěžnost pohledávek a následnou efektivitu činnosti úřadu. Jestliže se výtěžnost snížila na 1/3 toho, co bylo vytěžitelné před pěti lety, a náklady na provoz úřadu jsou stále stejné, není skoro možné úřad provozovat. Osobně jsem slyšel soudního exekutora, který prohlásil, že po snížení odměn úřad prostě zavře, svých 20000 spisů odveze na soud a končí. Těch 20000 spisů na soudu nikdo nezpracuje a věřitelé si zase objednají holé lebky. A budeme zase v divokých devadesátých letech…

Pokud jde o teritorialitu, je to dost nevhodný koncept. Velcí věřitelé obvykle zadávají své zakázky 2-3 exekutorským úřadům, kde mají osvědčenou spolupráci a také osvědčené výsledky. Pokud budou nuceni zadávat exekuce dle sídla/bydliště dlužníka, budou zadávat úřadům, které vůbec neznají, nemají zavedenou spolupráci, a hlavně neví, zda je úřad aktivní nebo laxní ve své činnosti.

 

Diskuse ohledně insolvenčního zákona je vedena na jedno téma – zvýšení rozsahu oddlužení, respektive zmírnění podmínek, které musí splňovat dlužník.

Na věřitele se ohled vůbec nebere.

Na jednu stranu je to pochopitelné a politicky logické. Jestliže má průměrný věřitel deset dlužníků, tak při zvýhodnění věřitele má politik 1 hlas ve volbách, při zvýhodnění dlužníka má politik 10 hlasů!

Jenže (!) – pohledávka věřitele je jeho majetek. Pokud je tento majetek bez souhlasu majitele/věřitele zákonem zkrácen, jedná se o vyvlastnění majetku státem a narušování jednoho ze základních ústavních práv občana, tedy práva na majetek! A narušování ústavních práv, to je velice ošemetná záležitost, to omezíme občana tuhle, tu zase onde… a jsme zpátky v 50-60tých letech minulého století! Vytváříme právní povědomí občanů, že dluhy se platit nemusí a pro věřitele stav, kdy ztrácí důvěru ve stát, který jim má práva garantovat a ne odepírat.

 

 

Řešení

Domnívám se, že do oblasti exekucí není vůbec třeba zasahovat. Lepší je ponechat stávající funkční prostředí, než něco jen kvůli sbírání politických bodů u desítek tisíc dlužníků zbytečně měnit a systém rozložit.

 

V oblasti insolvencí a konkurzů právnických osob asi také není nutné nic zásadního měnit, byla by to změna pro změnu.

V oblasti insolvencí fyzických osob a jejich řešení formou konkurzu či oddlužení je potřeba systém zásadně změnit! Zrušit rozlišení úpadku u podnikajících a nepodnikajících osob, neboť dopady pro všechny strany jsou úplně stejné. Problém vyvlastnění majetku věřitele je nutné odstranit a režim oddlužení podmínit souhlasem přihlášených věřitelů. Tedy, ponechat zcela (!) na vůli dlužníka, aby podal insolvenční návrh v libovolném rozsahu co do délky trvání a výše splacené částky. Pak bude na přihlášených věřitelích, zda s návrhem budou souhlasit (a sami se dobrovolně zřeknou části svého majetku) a insolvence proběhne v režimu oddlužení a tedy zbylá část dluhu po skončení procesu zanikne. Pokud přihlášení věřitelé nebudou souhlasit, pak proběhne konkurz a dluhy nezaniknou. Pro zjednodušení, aby nebylo nutné domáhat se souhlasu řady přihlášených věřitelů, lze pochopitelně podmínku souhlasu nastavit opačně – věřitel svou přihláškou pohledávky souhlasí s navrhovanou výší a termíny plnění, pokud se výslovně nevyjádří nesouhlasně. Zřejmě není jiné spravedlivé řešení.

 

Navíc bych si dovolil navrhnout jeden krok, který by vyřešil poměrně spravedlivým způsobem spoustu problémů, obrovským způsobem ulehčil celému systému soudů a exekutorů a ještě ke všemu pomohl řešení měnové politiky ČNB. Zdánlivě nesouvisející otázky, ale spojení zde lze také najít. Tím řešením je:

Ze strany ČNB jednorázové převzetí všech dluhů fyzických osob na jistině do 10.000,-Kč, které jsou předmětem exekučního řízení a vypořádání nákladů řízení.

Jednoduše stanovit zákonem: K 1.7.2017 Česká národní banka proplatí jistinu všech pohledávek, které na jistině nepřesahují 10.000,- a je pro ně pravomocně vedeno exekuční řízení. Na nákladech řízení, pokud byly přiznány, proplatí 1.000,-Kč. Příslušnému soudnímu exekutorovi proplatí na nákladech řízení 1.000,-Kč. Zbytek dluhu zaniká. Řízení se ukončuje.

Co se stane:

-        drobní dlužníci se zbaví přinejmenším části svých dluhů

-        věřitelé nebudou kráceni na svém majetku, na svých právech, co do jistiny dluhu, pouze co do příslušenství (vyhneme se otázkám přiměřeného úroku, lichvy a podobně)

-        zaniknou desítky (možná i stovky!) tisíc exekučních řízení, která zbytečně zatěžují soudy, exekutorské úřady a ve svém důsledku i banky, katastrální úřady, sociální správu…

-        Česká národní banka tak dostane do oběhu mezi občany hotovost, kterou mezi ně nutně potřebuje dostat jinak než dluhem a jinak než devizovými intervencemi (ty navíc nedostanou hotovost mezi lid, ale do rukou spekulantů). Je to vlastně tak trochu rozhazování peněz z vrtulníku, jak navrhoval pan Miroslav Singer, ještě ve funkci guvernéra ČNB, ale neměl na to vhodný nástroj. Tady je. Bez podrobného zkoumání statistik by se mohlo jednat o méně než 5mld.Kč, což je částka, která pro toto systémové řešení problému není nijak zvlášť vysoká. A hlavně by nešla z peněz daňových poplatníků, ale šlo by o nové peníze v oběhu!

 

 

Nevím, zda tento text bude někdo reálně číst. Už vůbec nevím, zda mé názory někdo alespoň mírně vezme v potaz. Nedělám si iluze, že se mými radami někdo bude řídit.

Ale nemohu svůj názor nevyjádřit. Svůj dobře míněný názor, směřující k omezení rozkladu právního státu upíráním práva na majetek a na druhou stranu směřující ke konstruktivnímu řešení problému.

Bude mou největší radostí, pokud drobně přispěji k diskusi v této oblasti a k dalšímu vývoji práva v naší zemi.

 

JFP